Cyklus o obilovinách
II. Pšenice
Špalda
V posledních letech se do našich jídelníčků navrátila pšenice špalda. Jedná se o druh pšenice, kterou pěstovali již staří Egypťané. Datuje se, že v Evropě byla pěstována již před osmi tisíci lety. U nás bohužel nemá pěstování špaldy takové historické kořeny, v polovině 18. století byla více pěstována na Litomyšlsku, kde se z ní pražila kávovina. V 19. a 20. století se u nás nepěstovala vůbec. V současné době je pěstována hlavně v ekologickém zemědělství, vzhledem k vysoké odolnosti oproti nepřízni počasí a škůdcům.
Oproti současným druhům pšenice, které jsou vyšlechtěné pro vyšší výnosy, má špalda lepší složení bílkovin a obsahuje jich více. Přesněji , špalda obsahuje v průměru 16 – 17 % bílkovin, oproti tomu pšenice setá obsahuje průměrně 12 – 14 % bílkovin. Obsah esenciálních aminokyselin je u špaldy nepatrně vyšší, limitující aminokyselinou je pro ni lysin. Z ostatních aminokyselin je výrazně vyšší obsah leucinu. Obsah lepku se pohybuje v rozmezí 35 – 45 % a na rozdíl od běžné pšenice dokáže náš žaludek lepek špaldy lépe zpracovat, takže nedochází k takovému přetěžování střeva. Co je důležité zmínit, tak to, že je výborným zdrojem vitamínů B1 (thiaminu), B2 (riboflavinu), B3 (niacinu), B17 a také draslíku, hořčíku, vápníku, železa, fosforu, zinku…
Kromě špaldového pečivá se z ní vyrábějí například těstoviny, kroupy, vločky (vhodné do kaší či polévek) a také moje oblíbená špaldová káva. Nesmím zapomenout také na bulgur. Špalda dává pokrmům příjemnou oříškovou chuť a je také vhodná k nakličování.