Bio a Biopotraviny jsou diskutovaným tématem…proto vám ho zkusím trochu objektivně subjektivním způsobem přiblížit :)…..názor si vytvořte svůj…

Kombinace zdravého rozumu, intuice a otevřeného srdce je v tomto případě na místě :)…

Používání chemikálii v posledních letech vzrostlo rapidním způsobem a to nejen chemické hnojení polí, ale i přídavné látky v potravinách. Nezapomínejme na léky, hormonální antikoncepci,….a také na přípravky používané při péči o domácnost…aj. které se dostávají do naší půdy, vody,….
Zasažena je půda, voda, vzduch, lidé, zvířata i rostliny.

 

Hlavní hybnou myšlenkou jak tuto situaci změnit je EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ, ale i EKOLOGICKÉ chování každého z nás.
Málo z nás přesně neví, co to znamená Bio, jen víme, že biopotraviny a bioprodukty jsou dražší….a Bůh ví, co v nich vlastně je…
Cílem biozemědělství je pěstování potravin bez použití chemie. Je to tedy moderní forma zemědělského hospodaření bez použití umělých hnojiv, chemických přípravků, hormonů a umělých látek. Jak jsem již zmínila v úvodu, chemie je v půdě, vodě i vzduchu, dokonce i v ozónové vrstvě, je tedy logické, že potrvá mnoho let, než se opět navrátíme k čisté přírodě.

Jako první krok cesty k podstatě shledávám biozemědělství, myšlenka je skvělá.
Věřme tedy, že i její realizace probíhá s čistým úmyslem. Čím více lidí bude této myšlence věřit, tím více zemědělců bude mít čistý úmysl. Jedním z argumentů proti je, že bioprodukty jsou předražené.

To je podlé mého názoru opticky pravdivý argument, a také dost silný paradox = tvrdě platíme za to co je nám přirozené a to co je uměle vytvořené přijímáme plnými doušky, protože je to z pochopitelného důvodu levnější.

Kde začít?

Bio se netýká jenom větších producentů, ale začíná u našich zahrádek a  našich domácnostech !!!  

Mediální tlak, který na nás producenti pomocí pořadů typu Receptář či Pták Loskuták atd. vytváří, nás přirozeně vede k tomu, že pokud naši zahrádku nepohnojíme a neošetříme nějakým skvěle účinným přípravkem, nebudeme mít žádnou úrodu (Jsme z marketů naučeni že např. jablko má normově dokonalý tvar a barvu a učímě tím naše děti nejíst jablko, které má semtam skvnku či má nevyvážené křivky 🙂 = to platí nejen na jablka 🙂 :(…..).

Dalším faktorem, který nás výrazně podvědomě ovlivňuje, je reklama. Reklama je úžasný prostředek jak manipulovat s větší masou lidí, krásně nám nastíní, že s tímto práškem bude naše prádlo jako nové a ještě bělejší, s touto ropnou rtěnkou krásnější a s tímto přípravkem budeme zdravější…

Generace zemědělců a hospodářů před námi, ale dokazují opak. Měli bychom dát přírodě šanci, aby nalezla svoji rovnováhu a udělat tak krok, z nesmyslného kruhu.

 „Ze zdravé země vzejde zdravá úroda. Ze zdravé úrody vyroste zdravé zvíře. Z obojího zdravé dítě. Zdravé dítě povede zdravý život a to  je základ pro život šťastný a spokojený nejen dítěte.“

Pár základních kroků jak prokázat lásku nejen sobě…

1. Máte zahrádku? Pěstujte s láskou :). Najděte přirozenou cestu hnojení a případných ošetření…. Navraťte do vašich zahrádek přírodu.

2. Najděte ekologické přípravky od pracích prášku po kosmetiku. Budete šetrní k naší Zemi a zároveň ke svému tělu…. Na trhu je dostatek kvalitních produktů za rozumnou cenu.

3. Čtěte obaly a přemýšlejte co jíte :).

Proč jíst navoskované jablko, když přímo můj soused má sad a rozum v hrsti. Proč jíst zmzlinu, která obsahuje peří, když si ji mohu doma vyrobit a nebo přečíst složení a vybrat jinou? Proč jíst kysané zelí, které obsahuje konzervanty a stabilizátory, když si mohu naložit svoje? Proč prát v pracím prášku s fosfáty, když za stejnou cenu koupím v přírodě snadno odbouratelný prášek, který pere stejně kvalitně?

Jednou z odpovědí proč NE je lenost a druhou je strach.

Určeme si priority a mysleme, již je čas!

Více o  BIOZEMĚDĚLSTVÍ
Biozemědělství je obecně regulováno přísnými pravidly a směrnicemi a kontrolováno nezávislými kontrolními organizacemi. U nás podléhá produkce surovin a celý výrobní proces biopotravin přísným pravidlům Zákona o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. a Nařízení rady EHS č.2092/1991.

Obecně lze shrnout základy biopěstování tímto způsobem:

Ve zkratce:
Základem bio farmaření je použití co nejmenšího množství chemikálií, tedy použití přirozených metod regulace škůdců a plevele. Použití co nejpřirozenějších metod, abychom připravili k pěstování půdu s vysokým obsahem živin.

Zdravá půda: Kompostování, živočišný hnůj, zelené hnojení z plodin zaorané zpět do půdy, drcený kámen jako sádrovec a vápenec pro zvýšení minerálů, kontrola výskytu dešťovek ,které kypří půdu a zvyšují její kvalitu.
Střídání plodin: Pomáhá půdě, aby nabrala sílů, odpočinula si. Brání chorobám rostlin, omezení hmyzích populací, udržuje půdu v dobrém stavu, udržuje v zemi živiny.

Osázení meziplodinami: V období mezi pěstováním potravinářských plodin se pole oseje rostlinami, které například přitahují užitečný hmyz.
Používání krycích plodin: Fungují jako mulčovací materiál, zadržují vlhkost, zabraňují půdní erozi, dodávají půdě dusík, odpuzují škůdce, minimalizují použití herbicidů a fumigantů, snižují vysoký obsah soli a dusičnanů.

Integrovaný systém kontroly škůdců: Používá strategický systém kontroly škůdců za použití co nejmenšího množství chemikálií, k nimž se přistupuje a jako k poslední možnosti. Identifikace škůdců a jejich přirozených nepřátel. Monitorování a zaznamenávání stavu populace škůdců. Určování škod, řešení problému odpovídajícím způsobem. Použití účinných metod, které jsou co nejméně invazivní.

Trvalá rostlinná produkce: Analyzuje se přirozené prostředí farmy, vybírají se rostlinné druhy a odrůdy vhodné pro prostředí farmy. Obměňování plodiny i zemědělské metody. Humánní přístup k divoké přírodě a živočišnému hospodářství.

Proč jsou biopotraviny dražší než konvenční?
K nejčastějším argumentům proti nákupu (více) biopotravin patří tvrzení, že jsou příliš
drahé.

Vysvětlení:
– Výroba biopotravin je nákladnější – jak v zemědělském podniku, tak při dalším
zpracování (především u řemeslných produktů). Na výrobě biopotravin pracuje
více lidí: v zemědělství, ve zpracování, v kontrolních organizacích
i v obchodu.
– Ekologické produkční metody nejsou zaměřeny na velkovýrobu,
ale na regionálně přizpůsobené druhy rostlin a zvířat. Opatření pro dosažení
vysoké užitkovosti a výnosnosti se nepoužívají (princip „kvalita místo
kvantity“).
– Náklady na práci a čas navíc strávený evidencí podnikání nezbytnou
pro kontrolní organizaci
– Kvalitní služby ve speciálních prodejnách biopotravin a zdravé výživy:
zákazníci jsou obsluhováni, dostávají poradenství, smí ochutnat některé zboží,
mohou si objednat zboží, které není momentálně k dispozici.
– U bioproduktů se nepoužívají látky urychlující růst a zrání – kvalita potřebuje
čas.
– Do cen konvenčních potravin nejsou započítány externí náklady
(např. na vyčištění vod, odstraňování znečištění, apod.). Náklady
na odstraňování ekologických škod, například při znečištění spodní vody,
zaplatí spotřebitel na jiném místě.
– Cenová hladina velkých obchodních řetězců je cílenými marketingovými
strategiemi udržována uměle na nízké úrovni.

Jsou biopotraviny zdravější?

– Riziko reziduí škodlivých látek je u biopotravin tak nízké, jak je to jen možné.
Zpravidla, pomineme-li zjevné podvody, nejsou ve více než 90 procentech
měření prokazatelná žádná rezidua. Pokud se rezidua přece jen zjistí, bývají
hodnoty většinou v oblasti stopového množství.
– Zpracované biopotraviny neobsahují žádné přídatné látky nepřírodního původu.
U biopotravin se smí používat jen asi desetina všech povolených přídatných
látek, vždy musejí být přírodního původu.
– V ekologickém živočišném chovu se nesmějí rutinně podávat antibiotika.
– Biopotraviny bývají většinou zpracovány šetrnějším způsobem vzhledem
k zachování živin. Na tento aspekt může obchodník dbát při výběru svých
dodavatelů.
– V ekologickém zemědělství a při výrobě biopotravin se nesmějí používat
geneticky upravené organismy. GMO může pro některé zákazníky znamenat
nejistotu.

Mnoho vědeckých pokusů srovnávajících konvenční a ekologické plodiny dospělo k výsledku, že ekologické rostliny mají skutečně vyšší obsah nutričních látek než jejich konvenční „konkurenti“. Podle těchto výzkumů mají ekologické rostliny navíc větší trvanlivost a pokusná zvířata jim při volném výběru krmiva dávají přednost.

Pro paušální vychvalování veškerých biopotravin však dosavadní výzkumné výsledky zdá se nestačí. Mnohé z těchto výsledků bývají zpochybňovány a relativizovány jinými výzkumy, podle nichž neexistují žádné významné rozdíly.

Mnoho pokusů s krmením zvířat ukazuje, že chemické analýzy mohou poskytnout jen omezené informace. Při stejném chemickém složení krmiva se ukázaly jasné rozdíly u zdraví zvířat podle toho, zda se jednalo o konvenční nebo ekologicky vyprodukované krmivo. Nejměřitelnější přitom byla vyšší plodnost ekologicky živených zvířat.Už jen způsob hnojení na krmných plochách má rozhodující vliv na vývoj plodnosti.
Skutečností je, že u nutriční kvality hraje roli celá řada faktorů, jako např.:
• čerstvost a přírodnost (i v ob-lasti biopotravin existuje již spousta denaturovaných produktů), speciální podmínky růstu rostlina zvířat na určitém místě v určitou dobu, správné uskladnění a doba skladování (pokud je doba od sklizně k prodeji zákazníkovi příliš dlouhá,dochází k podstatnému snížení obsahu vitaminů),
• pěstební podmínky z hlediska sezónnosti (pěstuje se ovoce a zelenina v sezóně nebo ve skleníkových podmínkách?),
• správný výběr odrůd (staré odrůdy bohaté na živiny a aromatické látky byly vytlačeny odrůdami vyšlechtěnými na výnos a vzhled).
Závěrem: ekologicky vyprodukované plodiny jsou lepší než konvenční především tehdy, jedná-li se o nutričně cenné odrůdy, jestliže mohly růst za optimálních podmínek a dostanou-li se co nejrychleji a nejšetrněji ke spotřebiteli.

Pro toho kdo chce vědět malinko více o této problematice:

Podrobněji včetně živočišné produkce (Zdroj: Ministerstvo zemědělství České republiky):
Ekologičtí zemědělci mají povinnost udržovat přirozená stanoviště, jako meze, okraje polí, živé ploty, remízky, rybníky a druhově bohaté louky v souladu s jejich přírodní hodnotou,.

V ekologickém zemědělství jsou využívány přirozené metody ochrany před škůdci, plevely a nemocemi. Kvalitní půda pomáhá rostlinám vytvářet přirozenou odolnost proti napadení škůdci a chorobami. Na ekologických hospodářstvích jsou vítanými pomocníky přirození predátoři, jako ptáci, netopýři, brouci, pavoukovci, červi tedy například pavouci, slunéčka sedmitečná, zlatoočky, mouchy, vosy a sršni, myši,..a jiní. Používají se odolné odrůdy nebo preventivní opatření.

Principy hospodaření v kostce:
– Produkce potravin vysoké kvality a v přiměřeném množství
– Postupy v souladu s přírodními systémy a cykly na všech úrovních od půdy přes rostliny až ke zvířatům
– Udržování anebo zvyšování dlouhodobé úrodnosti a biologické aktivity půdy
– Osevní postupy a technologie pěstování bránící erozi půdy
– Regulace a potlačování plevelů (doprovodných rostlin) agrotechnickými metodami, herbicidy nejsou povoleny
– Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům založená na podpoře samoregulující funkce agroekosystému, biologických a biotechnických metodách. Fungicidy a insekticidy nejsou povoleny.
– Etické zacházení se zvířaty respektováním jejich vrozených potřeb a chování
– Respektování místních, ekologických, klimatických a zeměpisných rozdílů a využívání praktik a postupů vyvinutých v jejich důsledku.

Ekologické principy:
– Podpora druhové pestrosti a ochrana vzácných přirozených stanovišť a přírodních útvarů
– Maximální využívání obnovitelných zdrojů a recyklace, využívání místních zdrojů
– Minimalizace znečištění a odpadů
– Použití metod genové technologie je u veškeré bioprodukce zakázáno.
To platí pro pěstování rostlin, krmení zvířat i zpracování produktů.

A zpracování bioproduktů?

Principy úpravy biopotravin:
– Minimum zpracování při zachování charakteru upravované potraviny
– Maximální snaha o zachování čerstvosti, autentičnosti a přirozených nutričních
a sensorických (barva, vůně, chuť) kvalit
– Zpracování nezatěžující životní prostředí
– Celistvost (vhodnost z hlediska zdravé výživy, např. celozrnná mouka…)
– Zakázané postupy: iontové měniče, bělení, působení syntetických hormonů,
ozařování, mikrovlnný ohřev, používání barviv, dochucovadel a sladidel syntetického původu.
– Snaha o vyloučení možnosti kontaminace nebo záměny s konvenční potravinou
– Maximální množství informací o způsobu úpravy a složkách potraviny
pro zákazníky

Ekologické pěstování rostlin
Volba vhodných odrůd tzn. Každé stanoviště poskytuje zcela specifické podmínky. Jestliže ekologický zemědělec přizpůsobuje výběr kulturních rostlin stanovištním podmínkám, využívápřirozené odolnosti rostlin vůči škůdcům a chorobám.

Osevní postup
Střídání různých plodin na jednom poli má mnoho funkcí. Osevní postup
– zabraňuje nekontrolovanému rozšíření plevelů, škůdců a původců chorob
– chrání úrodnost půdy
– napomáhá zlepšování půdní struktury a zadržování vody v půdě
– zahrnuje opatření rostlinného hnojení, jako je zelené hnojení a pěstování Leguminóz

Organické hnojení

-Leguminózy (luskoviny, bobovité rostliny) jsou dusíkatými hnojivy ekologického zemědělství. Za pomoci symbiotických bakterií poutají vzdušný dusík a vnášejí ho do půdy.
– Rostlinné a živočišné statkové odpady se buď čerstvé nebo kompostované vracejí na půdní plochy, z nichž pocházejí.
– Další hnojiva a látky zlepšující půdu, které smí být použity, jsou uvedeny v seznamu v nařízení Rady EU.
– Ekologické zemědělské podniky bez chovu zvířat mohou v omezené míře nakupovat živočišný hnůj.

Regulace plevelů
Herbicidy (prostředky k hubení plevelů) jsou v ekologickém zemědělství bez výjimky zakázány. Jedinou alternativou je zde mechanické (vláčení prutovými branami) a termické odstraňování plevele. Vhodnou pěstební strategií může ekozemědělec  dosáhnout toho, aby růst plevelů byl od samého počátku potlačen a udržován
na minimu.

Ochrana rostlin
Na prvním místě stojí prevence prostřednictvím vhodných agrotechnických opatření.
Jestliže se přesto dostaví problémy s nemocemi a škůdci, je v pozitivních seznamech stanoveno, jaké prostředky se smí použít. Sem patří biologické metody, jako je nasazení užitečných organismů a mikroorganismů nebo přípravků ekologicky v podstatě akceptovatelných, například želatiny, lecitinu, éterických olejů, přírodních pyretrinů nebo mazlavého mýdla. U povolených výjimek smí být v současnosti použito ještě několik dalších prostředků.

Ekologický chov zvířat
Zákaz velkochovů
Intenzivní chov zvířat bez vazby na zemědělskou půdu je v ekologickém zemědělství vyloučen. Ekozemědělec musí dát zvířatům k dispozici výběh a musí mít příslušné plochy k produkci krmiva. Zvířata musí mít i ve stáji k dispozici dostatek místa, světla a čerstvého vzduchu.Přirozené způsoby ustájení. Všechny druhy zvířat mají mít možnost života v podmínkách odpovídajících jejich biologickým a etologickým požadavkům. Navíc je zakázáno rutinní kupírování ocasů,
vylamování zubů a zkracování zobáků.
Ekologická krmiva
Krmiva mají pokud možno pocházet z ekologické produkce. Vzhledem k dosavadnímu nedostatku jsou však dosud v omezené míře (do 10 procent) povolovány konvenční krmné komponenty. Pozitivní seznamy stanovují, která krmiva jsou při tom povolena.
Látky urychlující růst a zvyšující užitkovost jsou zakázány.
Léky jen v případě nemoci
Preventivní používání léků je zakázáno. K léčbě nemocí mají být používány převážně rostlinné a homeopatické přípravky. Chemicko-syntetické přípravky a antibiotika smí být použita jen ve výjimečných případech, aby se zabránilo zbytečnému utrpení zvířete.Po aplikaci chemicko-syntetických léčiv je třeba dodržet dvojnásobnou ochrannou lhůtu,než jak je tomu u konvenčně chovaných zvířat.

Shrnutí
Ekologické zemědělství v zásadě znamená:
– obnovit a udržovat přirozenou úrodnost půdy,
– udržovat v živé rovnováze přírodní zdroje: půdu, vodu, vzduch
a genetickou diverzitu,
– vytvořit na daném stanovišti optimální podmínky,
– pro dané stanoviště vybrat optimální kulturní rostliny a plemena zvířat,
– ve vlastním podniku udržovat v maximální možné míře přirozené koloběhy (rovnováha mezi produkcí zboží, krmiv a statkových hnojiv),
– všechny potraviny, které jsou označeny jako „bio“ a „eko“ nebo „biologické“ a „ekologické“, musí být kontrolované podle nařízení Rady EU,
– všechny biopotraviny musí být označeny kódem příslušné kontrolní organizace,
– všechny biopotraviny smí být označeny českou státní bio značkou a bio pečetí EU,
– značky výrobců biopotravin a obchodníků poukazují pouze na podnik, který zatím stojí.

 

 

Výroba biopotravin
V oblasti zpracování ekologicky vyrobených surovin obsahuje nařízení Rady EU jen málopředpisů. Většina potravin se na trh nedostává v čerstvém stavu, ale ve zpracované podobě. U biopotravin v posledních letech silně vzrostl rozsah a stupeň jejich zpracování. Obecně závazná pravidla a předpisy na zpracování ekologicky vyrobených surovintéměř neexistují. Nařízení Rady EU uvádí jen pozitivní seznam povolených přísad,přídatných a technologických pomocných látek. Tento seznam se zatím vztahuje spíšena rostlinné potraviny. Speciální předpisy pro produkty živočišného původu jsou teprve vyvíjeny. Obecně jsou však zakázány všechny postupy a produkty, které jsou spojenys genetickou modifikací.

Přísady, přídatné látky, pomocné látky
Přísady se dělí na přísady zemědělského původu a přísady „nezemědělského původu“. Přísady zemědělského původu musí samozřejmě pocházet z ekologického zemědělství. U několika málo přípustných výjimek uvádí část C přílohy V. nařízení, které látky smív jednotlivých případech pocházet z konvenčního zemědělství, protože nejsou dostupné v ekologické kvalitě. Tento seznam se pravidelně aktualizuje podle aktuálních podmínek. U přísad nezemědělského původu platí následující pravidla:
Přídatné látky
V Evropské unii je v současné době povoleno více než 300 potravinářských přídatných látek. Ze všech těchto látek je jich u biopotravin povoleno 36 (viz seznam níže). Smyslem tohoto výrazného omezení je splnit očekávání spotřebitelů ohledně co nejpřirozenějších potravin. Povolené přídatné látky mají být navíc používány, jen je-li to nezbytně nutné. Základním pravidlem je, že smí být použity jen ty přídatné látky, bez nichž produkt prokazatelně nemůže být vyroben, ani nemůže být dosaženo jeho trvanlivosti. Jedná se převážně o srážecí činidla, regulátory kyselosti a kypřidla, dále emulgátory a antioxidanty. Vyloučeno je použití chemicky modifikovaných tuků a škrobů, látek zvýrazňujících chuť, stabilizátorů a mnoha dalších látek. Použití arómat je omezeno na „přírodní“ a aromatické extrakty (éterické oleje). Chemicky a genovou technologií získaná arómata jsou zakázána.

Arómata
Arómata smí být použita, pokud nebyla vyrobena synteticky nebo genovou modifikací.
Arómata deklarovaná jako „přírodní“ však nemusí být nutně extrahovaná z potraviny, po níž nakonec chutnají. K takzvaným přírodním arómatům patří všechna ochucovadla,která vznikla biologickou cestou, tedy i taková, která byla vyprodukována mikroorganismy nebo prostřednictvím enzymů. Taková arómata smí být použita v biopotravinách,ovšem s jediným omezením, a sice že se nejedná o geneticky modifikované kultury nebo enzymy. Jen u arómat zřetelně označených jako „extrakt“ je jistý původ z rostliny, podle níž jsou pojmenována. Extrakty však mohou obsahovat zbytky běžně používaných rozpouštědel. „Přírodně identická“ arómata jsou chemicky identická s jednotlivými složkami svých
přírodních vzorů, vyrábějí se však synteticky, neboli jsou „napodobována“, jak říkají chemici. Tato arómata jsou u biopotravin zakázána, stejně jako zcela umělé aromatické látky, které nemají v přírodě žádný vzor.

Technologické pomocné látky
Technologické pomocné látky jsou pomocné prostředky, které nezůstávají tak jako přídatné látky v produktu. Nemusí být proto deklarovány. Nikdy však nelze zcela vyloučit, že stopy těchto pomocných látek nezůstanou v potravinách. Tak tomu může být například u dělidel, která používá pekař, aby pečivo mohl snadněji uvolnit z forem.

Seznam povolených technologických pomocných látek se rovněž nachází v příloze VI. nařízení Rady EU o EZ.
Skupina enzymů není zmíněna na žádném pozitivním seznamu, třebaže je jejich používání povoleno.
Platí jediné omezení – že nesmí být vyprodukovány genetickou modifikací. Enzymy mají velký význam především v pekárenském průmyslu, určitou roli však hrají také při výrobě různých ovocných šťáv.

Kultury mikroorganismů
Mikroorganismy jsou používány pro výrobu četných potravin: pro kvásková a kvasnicová těsta, kysané mléčné produkty, sýr, ocet, zrání uzenin, pro zeleninu a zeleninové šťávy zkvašené mléčným kvašením i pro alkoholické nápoje. Nařízení Rady EU obsahuje jen jedno omezení pro použití mikroorganismů, a to, že nesmí být geneticky modifikované. Na charakter a kvalitu živných médií či substrátů pro kultury nejsou kladeny žádné požadavky.

Vitaminy a minerální látky
Vitaminy a minerální látky včetně stopových prvků, aminokyseliny a další dusíkaté sloučeniny se smí do potravin přidávat tehdy, vyžaduje-li to nějaký zákonný předpis. Takový předpis existuje zatím jen u obilné výživy pro kojence a malé děti. Ta musí být od roku 1998 doplňována vitaminem B1 (thiaminem).

Sůl
U soli nejsou v nařízení Rady EU uvedena žádná omezení. To znamená, že smí být používány všechny běžné druhy soli. Smí se tedy zpracovávat uměle jodidovaná sůl stejně jako soli s umělými látkami proti spékavosti. Jako protispékavé a protihrudkující látky se používají například také hexakyanoželeznatan sodný a hexakyanoželeznatan
draselný (E 535, E 536). Tyto přídatné látky však nejsou uvedeny na pozitivním seznamu přídatných látek povolených u biopotravin.
Tradiční, nebo průmyslový způsob výroby?
Pro zpracování surovin neuvádí zatím nařízení Rady EU žádné úpravy. Při průmyslové výrobě potravin se často používají prostředky, které zkracují nebo zjednodušují přirozené procesy zrání, kvašení nebo fermentace. Při výrobě biopotravin se pracuje převážně tradičními postupy, bez pomocných látek potravinářského průmyslu.
Biopotraviny nabízené ve specializovaných bioprodejnách pocházejí často z malých a středních podniků, které používají tradiční, řemeslné výrobní postupy.
.
Kontrola
Každý zpracovatelský podnik, který vyrábí biopotraviny, se musí pravidelně nechat kontrolovat podle nařízení Rady EU. Tato povinnost kontroly se vztahuje i na podniky, které biopotraviny pouze balí, jako jsou například prodejny, které nabízejí vlastní směsi na müsli, krájí a znovu balí sýry či uzeniny. Stejně tak jsou kontrolovány velkoobchody, pokud uvádějí zboží do oběhu pod vlastní značkou a také pokud dovážejí zboží ze zemí, které nejsou členy EU.
Kontrola se zaměřuje na receptury a tok zboží. Nakoupil zpracovatel řádně certifikované ekologické zboží? Jaké množství ekologických surovin nakoupil, jaké množství ekologického zboží prodal? Je zboží správně označeno? Vystavené osvědčení platí vždy jeden rok, až do příští kontroly.
Certifikovaný výrobce biopotravin, například pekař, smí vyrábět i konvenční zboží, pokud od sebe jasně oddělí všechny pracovní pochody.

Označování směsných produktů
Biopotravina sestávající z více přísad, jako například pomazánka, musí být ze 100 procent vyrobena z ekologicky vyprodukovaných surovin, stojí-li na etiketě „bio“ nebo „eko“. Ve zvlášť definovaných případech lze však podle nařízení Rady EU použít až pět procent konvenčně vyrobených přísad, nejsou-li k dispozici přísady v ekologické kvalitě. Povolené přísady vyjmenovává speciální příloha nařízení. Sem patří například různá koření. Dovoleno naopak není nastavování ekologických surovin pěti procenty stejné suroviny z konvenční výroby.
Produkt s minimálně 95 procenty ekologicky vyrobených přísad smí tedy být neomezeně prodáván jako biopotravina. Procentický údaj se však vztahuje jen k celkovému množství zemědělsky vyrobených přísad. Přísadami nezemědělského původu jsou například droždí, sůl a voda.
U směsných produktů obsahujících mezi 70 a 95 procenty přísad z ekologického zemědělství (opět vztaženo k celkovému podílu přísad zemědělského původu) smí omezeně poukazováno na ekologickou produkci. Spotřebitel má ale jasně poznat, o které přísady se přitom jedná.

U produktů obsahujících méně než 70 procent ekologických přísad se ani v seznamu přísad nesmí poukazovat na ekologickou produkci.

Složky nezemědělského původu povolené při výrobě biopotravin podle přílohy VI, nařízení Rady EU – stav: 14. 2. 2003

Řadkově:
Číslo E
Označení
Účel použití / omezení

E 170
uhličitan vápenatý
třída – regulátor kyselosti a pomocná proti-spékavá látka,
bílé barvivo / všechny povolené účinky kromě barvení
E 270
kyselina mléčná
uměle vyrobený regulátor kyselosti
E 290
oxid uhličitý
rostlinami produkovaný kypřicí plyn
nebo regulátor kyselosti
E 300
kyselina askorbová
uměle vyrobený vitamin C, antioxydant
a prostředek k ošetření mouky
E 306
extrakty s vysokým
obsahem tokoferolů
přírodní vitamin E / antioxydant v tucích
a olejích
E 322
lecitiny
emulgátor, antioxydant, prostředek
k ošetření mouky, stabilizátor
E 330
kyselina citrónová
umělý regulátor kyselosti
E 333
citronany vápenaté
umělé regulátory kyselosti, stabilizátory,
antioxydanty
E 334
kyselina vinná
(L (+) forma)
přírodní, rostlinný regulátor kyselosti,
antioxydant
E 335
vínany sodné
přírodní, rostlinný regulátor kyselosti, antioxydant,
kypřicí prostředek z kyseliny vinné
E 336
vínany draselné
přírodní, rostlinný regulátor kyselosti, antioxydant,
kypřicí prostředek z kyseliny vinné
E 341
dihydrogenfosforečnan
vápenatý
kypřicí prostředek do samokypřicích mouk
E 400
kyselina alginová
přírodní, rostlinné zahušťovadlo,
želírovací a polévací prostředek
E 401
alginát sodný
viz kyselina alginová
E 402
alginát draselný
viz kyselina alginová
E 406
agar
přírodní želírovací prostředek
a zahušťovadlo z řasy ruduchy
E 407
karagenan
viz agar
E 410
karubin
přírodní, rostlinný želírovací prostředek
a zahušťovadlo (moučka z jader
svatojánského chleba)
E 412
guma guar
přírodní, rostlinné zahušťovadlo, prostředek na ošetření
mouky, plnidlo
E 413
tragant
přírodní zahušťovadlo a pojidlo z kůry asijské rostliny
E 414
arabská guma
přírodní, rostlinné zahušťovadlo, stabilizátor a plnidlo
E 415
xanthan
umělé zahušťovadlo a želírovací prostředek na rostlinné
bázi, získává se pomocí bakterií

E 416
guma karaya
přírodní, rostlinné zahušťovadlo, polévací
a želírovací prostředek
E 422
glycerol
umělé plnidlo a prostředek k udržování
vlhkosti / jen jako rostlinný extrakt
E 440
pektin
přírodní zahušťovadlo a želírovací prostředek z jablek,
cukrové řepy nebo pomerančové kůry
E 500
uhličitany sodné
umělé kypřicí prostředky (soda)
E 501
uhličitany draselné
umělé kypřicí prostředky (potaš)
E 503
uhličitany amonné
umělé kypřicí prostředky
E 504
uhličitany hořečnaté
umělé kypřicí prostředky, protispékavé prostředky
E 516
síran vápenatý
sádra – umělý regulátor kyselosti, nosič,
disperzní prostředek, zpevňující prostředek / jen jako nosič
E 524
hydroxid sodný
louh sodný – umělý regulátor kyselosti
pro pečivo nebo olivy
E 551
oxid křemičitý
disperzní prostředek
E 938
argon
přírodní kypřicí a ochranný plyn
E 941
dusík
přírodní kypřicí a ochranný plyn, kontaktní zamražovací
prostředek
E 948
kyslík
přírodní kypřicí a ochranný plyn

Shrnutí:
Zpracování
– ve výjimečných případech může být použito až 5 % zemědělských přísad v konvenční kvalitě
– povoleno celkem jen 36 přídatných látek
– zákaz přidávání umělých vitaminů
– zákaz přidávání umělých minerálních látek
– zákaz metod genových technologií
– šetrné metody zpracování
– mnoho řemeslných produktů

Prodej biopotravin
Původ zboží, bude asi Boží 🙂 Důvěřuj, ale prověřuj…Takže u biopotravin je vždy zajištěna možnost zpětného dohledání původu zboží. V žádné jiné oblasti potravinářství není původ surovin tak dobře dokumentován
jako u biopotravin. Podmínkou je, aby všichni dodržovali pravidla, a to včetně maloobchodníka. Jestliže do prodejny přijde čerstvé zboží (nezabalené v obalu určenéma pro konečného spotřebitele), provádí prodejce poslední kontrolní krok. Originální obaly (nebo fólie, jíž je zabalená zálohovaná bedýnka) čerstvého zboží, jako je ovoce, zelenina, volně ložené zrní, ořechy či semena, maso a vejce, musí vedle označení produktu a uvedení množství obsahovat následující informace:
– země původu (uvedení výrobce není povinné),
– kód ekologické kontrolní organizace
Obchodník by Vám měl být vždy schopný identifikovat odkud přesně potraviny pochází.

Proč jsou biopotraviny dražší než konvenční?
K nejčastějším argumentům proti nákupu (více) biopotravin patří tvrzení, že jsou příliš
drahé. Vysvětlení:
– Výroba biopotravin je nákladnější – jak v zemědělském podniku, tak při dalším zpracování (především u řemeslných produktů). Na výrobě biopotravin pracuje více lidí: v zemědělství, ve zpracování, v kontrolních organizacích
i v obchodu.
– Ekologické produkční metody nejsou zaměřeny na velkovýrobu, ale na regionálně přizpůsobené druhy rostlin a zvířat. Opatření pro dosažení vysoké užitkovosti a výnosnosti se nepoužívají (princip „kvalita místo
kvantity“).
– Náklady na práci a čas navíc strávený evidencí podnikání nezbytnou
pro kontrolní organizaci
– Kvalitní služby ve speciálních prodejnách biopotravin a zdravé výživy: zákazníci jsou obsluhováni, dostávají poradenství, smí ochutnat některé zboží, mohou si objednat zboží, které není momentálně k dispozici.
– U bioproduktů se nepoužívají látky urychlující růst a zrání – kvalita potřebuje čas.
– Do cen konvenčních potravin nejsou započítány externí náklady (např. na vyčištění vod, odstraňování znečištění, apod.). Náklady na odstraňování ekologických škod, například při znečištění spodní vody, spotřebitel na jiném místě.
– Cenová hladina velkých obchodních řetězců je cílenými marketingovými strategiemi udržována uměle na nízké úrovni.

Jsou biopotraviny zdravější?
Zdraví jako motiv ke koupi biopotravin stojí podle výsledků šetření u spotřebitelů na prvním místě. Ochrana životního prostředí jako motiv naproti tomu značně ustupuje do pozadí. Často se hovoří o souvislosti mezi „bio“ a zdravím. Zčásti se tato souvislost nekriticky předpokládá. Na druhé straně se opakovaně objevují zprávy, v nichž je údajná zdravotní hodnota biopotravin zpochybňována nebo dokonce zásadně odmítána.
Jak to se zdravotní kvalitou biopotravin vypadá ve skutečnosti?

– Riziko reziduí škodlivých látek je u biopotravin tak nízké, jak je to jen možné.
Zpravidla, pomineme-li zjevné podvody, nejsou ve více než 90 procentech měření prokazatelná žádná rezidua. Pokud se rezidua přece jen zjistí, bývají hodnoty většinou v oblasti stopového množství.
– Zpracované biopotraviny neobsahují žádné přídatné látky nepřírodního původu.
U biopotravin se smí používat jen asi desetina všech povolených přídatných látek, vždy musejí být přírodního původu.
– V ekologickém živočišném chovu se nesmějí rutinně podávat antibiotika.
– Biopotraviny bývají většinou zpracovány šetrnějším způsobem vzhledem k zachování živin. Na tento aspekt může obchodník dbát při výběru svých dodavatelů.
– V ekologickém zemědělství a při výrobě biopotravin se nesmějí používat geneticky upravené organismy. GMO může pro některé zákazníky znamenat nejistotu.

Mnoho vědeckých pokusů srovnávajících konvenční a ekologické plodiny dospělo k výsledku, že ekologické rostliny mají skutečně vyšší obsah nutričních látek než jejich konvenční „konkurenti“. Podle těchto výzkumů mají ekologické rostliny navíc větší trvanlivost a pokusná zvířata jim při volném výběru krmiva dávají přednost.

Pro paušální vychvalování veškerých biopotravin však dosavadní výzkumné výsledky zdá se nestačí. Mnohé z těchto výsledků bývají zpochybňovány a relativizovány jinými výzkumy, podle nichž neexistují žádné významné rozdíly.

Mnoho pokusů s krmením zvířat ukazuje, že chemické analýzy mohou poskytnout jen omezené informace. Při stejném chemickém složení krmiva se ukázaly jasné rozdíly u zdraví zvířat podle toho, zda se jednalo o konvenční nebo ekologicky vyprodukované krmivo. Nejměřitelnější přitom byla vyšší plodnost ekologicky živených zvířat.
Už jen způsob hnojení na krmných plochách má rozhodující vliv na vývoj plodnosti.
Skutečností je, že u nutriční kvality hraje roli celá řada faktorů, jako např.:
• čerstvost a přírodnost (i v ob-lasti biopotravin existuje již spousta denaturovaných produktů), speciální podmínky růstu rostlin a zvířat na určitém místě v určitou dobu, správné uskladnění a doba skladování (pokud je doba od sklizně k prodeji zákazníkovi příliš dlouhá, dochází k podstatnému snížení obsahu vitaminů),
• pěstební podmínky z hlediska sezónnosti (pěstuje se ovoce a zelenina v sezóně nebo ve skleníkových podmínkách?),
• správný výběr odrůd (staré odrůdy bohaté na živiny a aromatické látky byly vytlačeny odrůdami vyšlechtěnými na výnos a vzhled).
Závěrem lze konstatovat: ekologicky vyprodukované plodiny jsou lepší než konvenční především tehdy, jedná-li se o nutričně cenné odrůdy, jestliže mohly růst za optimálních podmínek a dostanou-li se co nejrychleji a nejšetrněji ke spotřebiteli.

Tak co si o tom myslíte? Je to na vás 🙂

Hlavní zdroje: Ministerstvo zemědělství České republiky a Jak zůstat zdravý od Elson M.Haas
a místy nezbytně relativně zdravý rozum 🙂 a to můj 🙂

Komentáře

První komentář

Upozornění na